8 cenných lekcí, které mi terapie naučila

"Objevte cenné lekce z mé zkušenosti v psychologické terapii: rady, které změní váš život. Nezmeškejte to!"...

1. 1. Porozumění rozdílu mezi stanovením hranic a stavbou zdí
2. Zobrazovat se takový, jaký jsi, je silou.
3. 3. Výzva dávat podmíněnou lásku
4. 4. Důležitost uznání platnosti naší bolesti, bez srovnávání
5. 5. Udržujte rovnováhu mezi pozitivními a negativními emocemi a nezanedbávejte je.
6. 6. Úspěch v terapii je podporován tvým osobním úsilím.
7. 7. Podstata pravé lásky spočívá v její svobodě, zatímco základem vztahů je důvěra a stanovení hranic
8. 8. Plavání v proměnlivých vodách smutku

Sledujte mě na Pinterestu!

Na klikaté cestě k sebepoznání a emocionálnímu uzdravení se psychologická terapie stává transformačním nástrojem, schopným rozjasnit nejhlubší kouty naší bytosti a nabídnout nám cenné lekce pro plavbu komplikovanostmi života.

Během mé kariéry jako psycholožka a poradkyně v rozsáhlém vesmíru astrologie, zvěrokruhu a mezilidských vztahů jsem byla svědkem a účastníkem nespočetných příběhů růstu, sebelásky a emocionálních setkání, které změnily život mnoha lidí.

Připravte se na rozkošnou cestu, která změní vaše vnímání sebe sama a světa kolem vás!

1. Porozumění rozdílu mezi stanovením hranic a stavbou zdí

Vytváření hranic je zásadní pro vyvážený život, slouží jako průvodce toho, co považujeme za přijatelné nebo nepřijatelné ve svém chování.

Při stanovování našich hranic posilujeme své blaho a obohacujeme naše spojení s ostatními.

Ačkoliv může zpočátku vytváření těchto osobních prostor vyvolávat obavy, opravdové duše je budou respektovat a pochopí jejich hodnotu.

Na rozdíl od hranic, zdi vznikají jako obranný mechanismus proti předchozím emočním zraněním.

Ačkoliv postavit zdi se může zdát jako útočiště zpočátku, nakonec se promění v překážku.

Tyto bariéry nás nejen izolují od vnějšího světa, ale také nás uvězní, brzdí náš osobní rozvoj a schopnost čelit našim minulým zážitkům.

Zvládnout trauma vyžaduje čas a prostor k jeho adekvátnímu zpracování; proto stavět zdi kolem těchto zkušeností je kontraproduktivní.

Čím déle zůstane zeď nedotčená, tím větší bude výzva ji srazit.

Zobrazovat se takový, jaký jsi, je silou.

Čelit se zranitelnosti může působit jako výzva, protože nás vystavuje možným emocionálním zraněním. Avšak pokud se vyhýbáme zranitelnosti kvůli strachu z nepříznivých výsledků, nejenže odmítáme příležitost žít intimnější a významnější spojení s ostatními, ale také se omezeně.

Povolíme-li si být otevření a zranitelní, obohacujeme své životy pevnějšími a pravdivějšími vztahy.

Tímto také posilujeme svou víru v naši vlastní schopnost překonat překážky.

Ačkoliv je pravda, že zranitelnost nás může vést k bolesti, je také pravdou, že z ní můžeme vyvodit cenné lekce a neočekávané výhody.

Vyhýbání se zranitelnosti brání našemu osobnímu růstu a učení.

Odmítání naší potřeby být zranitelní znamená zbavit naše blízké příležitosti poskytnout nám podporu.
Když jim zavíráme dveře během našich nejemotivnějších okamžiků, předáváme jim nedostatek důvěry v jejich schopnost zacházet s našimi citlivými pocity.

Je naprosto legitimní cítit to, co cítíme; vyjádřit naše emoce těm, v koho důvěřujeme a kdo nás oceňují, je zásadní.

3. Výzva dávat podmíněnou lásku

Někdy je obtížné darovat svou lásku někomu, jehož vlastní uznání a vnitřní kvality jsou nám neznámé.

Chceme, aby naši milovaní viděli hodnotu, kterou mají z našeho pohledu, chceme, aby objevili svou schopnost skrze pohled, který jim nabízíme.

Ponořujeme se do fantazie, že jim neustále ukazujeme lásku, aby se mohli začít milovat tak jako my.
Avšak to se zřídka stává skutečností.

Když je člověk uvězněn ve svých negativních myšlenkách o sobě, láska, kterou dostává zvenčí, není dostatečná k tomu, aby změnila jeho situaci.

Jedinou cestou k sebepoznání a sebelásce je čelit a léčit zranění a nepravdy, které je přesvědčily o tom, že nejsou hodni lásky.

Je teprve tehdy, kdy mohou objímat skutečný pocit náklonnosti k sobě samým.

Dokud nenajdou tu vnitřní lásku, budou zůstávat nedůvěřiví vůči myšlence být milováni čistě bez skrytých zájmů.
Proto milovat bez podmínek znamená úplně je přijmout takové, jací jsou, vyhýbat se jakémukoli kritickému posuzování a umožnit jim svobodně se vyjadřovat.

4. Důležitost uznání platnosti naší bolesti, bez srovnávání

Je důležité mít na paměti, že srovnávání se s ostatními není nutné.

Každý tvor prochází svou vlastní cestou, obohacenou svými zážitky a jedinečnými schopnostmi, což činí srovnání nepřesnými.

Někdy, když se setkáme s někým, jehož příběh je poznamenán intenzivními nepříznivostmi, můžeme podcenit své vlastní vnitřní boje v domnění, že ve srovnání nemají význam. Může se stát, že chybně předpokládáme, že nemáme právo cítit se ovlivněni určitými událostmi před bolestí viditelnou u druhého.

Přesto je klíčové uznat realitu našeho vlastního utrpení bez ohledu na to, jak se měří v porovnání s cizím. Pokud nás to postihlo a způsobilo nám bolest, pak si naše zkušenost zaslouží být potvrzena.

Uznání legitimity naší bolesti nám poskytuje příležitost k vědomému zvládání, lepšímu porozumění a učení se, jak se s ní společně vyvíjet.

Takže bychom měli zabránit snižování důležitosti našich vlastních vnitřních konfliktů; naopak je zásadní je přijmout a konfrontovat, abychom je mohli překonat.

5. Udržujte rovnováhu mezi pozitivními a negativními emocemi a nezanedbávejte je.

"Jednej, jako by vše bylo v pořádku, dokud tomu tak skutečně není" je běžná věta, kterou mnozí slyšeli.

Často nám je učeno skrývat naše pocity smutku nebo vzteku, předstírat, že nejsou přítomny, s nadějí, že samy zmizí.

Byl propagován nesprávný koncept, že uznání našich emocí místo jejich potlačování je špatné.

Nepovolíme-li si prožít naše opravdové emoce, ať už pozitivní nebo negativní, ztrácíme možnost porozumět jim a objevit jejich příčiny.

Emoce přirozeně proudí jako vlny moře.

Pokud se necháme unést těmito vlnami v jejich vrcholu, najdeme sílu pokračovat, když intenzita poleví.

Naopak, pokud odoláme tomuto emocionálnímu proudu, vyčerpáme své síly předtím, než budeme moci zvládnout výzvu.

Není vhodné se příliš zaměřit na nepříznivé pocity; avšak neměli bychom se jim ani vyhýbat nebo s nimi bojovat.

Přijetím a prožitím našich emocí tak, jak přicházejí, budeme schopni je adekvátně zpracovat a posunout se směrem k našemu překonání.

6. Úspěch v terapii je podporován tvým osobním úsilím.

Účinnost terapie, stejně jako v jiných oblastech našeho života, úzce souvisí s tím, jak moc úsilí a oddanosti do ní vkládáme.

Není dost jenom se objevovat na konzultacích, sdílet své zkušenosti s odborníkem, dbát na jeho pokyny a pak vše nechat za sebou až do dalšího setkání.

Je to srovnatelné s docházením do školních hodin bez poznámek a opakování učiva, doufajíc v získání vynikajících známek bez náležitého úsilí.

Při pečlivém používání technik a prospěšných schopností, které nám náš terapeutický průvodce učí, abychom je začlenili do našeho každodenního života, uvidíme významnou změnu. Plody budou hojnější, pokud zaujmeme aktivní a zapojenou roli během našeho terapeutického procesu.

7. Podstata pravé lásky spočívá v její svobodě, zatímco základem vztahů je důvěra a stanovení hranic

Často se nám zdá obtížné rozlišovat mezi pojmem lásky a dynamikou vztahů.

Jako jednotlivci máme přirozenou tendenci srovnávat naše city lásky k ostatním, ať už v romantických vztazích, rodinných vztazích nebo s blízkými přáteli.

Nicméně, i když by naše láska k ostatním měla být bezpodmínečná, je důležité stanovit hranice a ctít individuální autonomii pro vytvoření vyváženého vztahu.

Skutečná láska plyne volně bez podmínek; nicméně, aby vztah mohl zdravě prosperovat, je nezbytné, aby byl založen na pilířích vzájemné důvěry a jasně definovaných hranicích, které jsou respektovány oběma zapojenými stranami.

Když jsou tyto hranice ignorovány uvnitř vztahu, je možné udržovat náklonnost k této osobě zatímco se udržuje odstup pro zachování vlastního emocionálního blahobytu i druhého.

8. Plavání v proměnlivých vodách smutku

Lidská mysl je postavena na dekódování a organizaci informací, které dostává, snaží se najít vzory a jasná sekvence. Nicméně naše emoce ne vždy následují tuto strukturovanou logiku.

To často vede ke střetu mezi logickým a emocionálním.

Čelit obtížným emocím nás nutí toužit po stanovení konkrétního data k překonání těchto pocitů.
Ale bolest se neřídí takovými časovými mezemi.

Během truchlení se může stát, že právě když si myslíme, že pokračujeme, narazíme na dny nebo dokonce měsíce, kde se zdá, že couváme. To však není skutečný krok zpět; je to pouze nepředvídatelná povaha bolesti, která prochází svou cestou.

Pokusy o jeho analýzu ho činí ještě záhadnějším.

Proto objímání našich emocí bez odporu, vědomi si toho, že nakonec ustoupí, i když se nyní zdají přemáhající, je naše nejlepší strategie.

Jak procházíme tímto procesem truchlení, začínáme zažívat krátké období klidu, které nám poskytuje potřebný oddech.

Nicméně emoční vlny se mohou znovu objevit neočekávaně.

V těchto krátkodobých oázách pokoje je zásadní si připomenout, že přijde den, kdy naše pohoda opět rozkvete.

Přihlaste se k odběru bezplatného týdenního horoskopu

Beran Blíženců Býk Kozoroh Lva Panna Rak Ryby Štír Střelce Vah Vodnář