8 lekcí, které jsem se naučil z terapie

1. 1. Rozdíl mezi hranicemi a zdmi
2. 2. Zranitelnost neznamená slabost.
3. 3. Výzva milovat lidi bez podmínek
4. 4. Platnost našeho traumatu je důležitá bez ohledu na srovnání s ostatními.
5. 5. Nesoustřeďte se příliš na negativní emoce, ale neignorujte je.
6. 6. Klíčem k úspěšným výsledkům v terapii je naše úsilí.
7. 7. Pravá láska je bezpodmínečná, ale vztahy musí být postaveny na základech důvěry a hranic.
8. 8. Proces truchlení se neřídí jasnou a definovanou časovou osou.

1. Rozdíl mezi hranicemi a zdmi

 Hranice jsou nezbytnou a zdravou součástí života a mají nám poskytnout vodítko, co je v našem chování správné a co ne.

Stanovení hranic nám umožňuje žít šťastnější život a naše vztahy jsou plnohodnotnější.

 Ačkoli stanovení hranic může být zpočátku děsivé, opravdoví lidé je budou respektovat a pochopí jejich důležitost.

 Na rozdíl od hranic jsou zdi stavěny jako reakce na trauma z minulosti.

 Stavění zdí sice může být formou ochrany, ale časem se stává škodlivým.

 Zdi nejenže brání lidem a věcem, ale také nás uzavírají do sebe a brání nám v růstu a zpracování.

 Proces traumatu vyžaduje čas a prostor pro vyrovnání se s emocemi, a proto stavění zdi kolem traumatického zážitku jen zhoršuje.

 Čím déle zeď zůstává na místě, tím těžší je ji zbourat.

2. Zranitelnost neznamená slabost.

 Čelit zranitelnosti může být děsivé, protože to znamená vystavit se něčemu, co by nám mohlo ublížit. Pokud se však vyhýbáme pocitu zranitelnosti ze strachu, že by se mohlo něco pokazit, nejenže se připravujeme o možnost užívat si hlubších vztahů, ale také si prokazujeme medvědí službu.

Tím, že se otevřeme a jsme zranitelní, se náš život obohacuje o vztahy, které se tím posilují.

 Navíc se utvrzujeme v myšlence, že jsme dostatečně silní na to, abychom čelili svým omezením.

 Je pravda, že zranitelnost může často vést k utrpení, ale díky této zkušenosti je možné se učit a objevovat výhody.

 Pokud si nedovolíme být zranitelní, nikdy nevyrosteme a nepoučíme se.

Tím, že popíráme svou zranitelnost, bráníme lidem, kteří nás mají rádi, aby nás mohli podpořit.

 Když druhé nepouštíme do okamžiků své vrcholné emocionality, vlastně jim říkáme, že nedůvěřujeme jejich schopnosti pečovat o naše pocity.

 Cítit cokoli, co cítíme, je v pořádku a je důležité, abychom své pocity dokázali vyjádřit lidem, kterým důvěřujeme a kteří nás mají rádi.

3. Výzva milovat lidi bez podmínek

 Někdy je těžké někoho milovat, když neznáme jeho vlastní hodnotu a ctnosti, které v sobě má.

 V touze po tom, aby lidé, které milujeme, pochopili svou vlastní hodnotu, bychom chtěli, aby viděli svůj potenciál našima očima.

Ponoříme se do iluze, že pokud jim budeme projevovat dostatek lásky, mohli by se mít rádi stejně jako my.

 Ve skutečnosti se to však málokdy podaří.

 Když je někdo v sebedestruktivním rozpoložení, láska zvenčí mu z jeho stavu nepomůže.

 Jediný způsob, jak se mohou naučit milovat sami sebe, je, že budou pracovat na překonání traumat a lží, které je přivedly k přesvědčení, že si lásku nezaslouží.

 Teprve pak naleznete vnitřní lásku k sobě samým.

Dokud tuto sebelásku neobjevíte, bude pro vás nemožné uvěřit, že vás někdo miluje bez postranních úmyslů.

 Klíčem k bezpodmínečné lásce k druhým je proto přijímat je takové, jací jsou, vyhýbat se negativním soudům a nechat je být tím, kým jsou, v celé jejich celistvosti.

4. Platnost našeho traumatu je důležitá bez ohledu na srovnání s ostatními.

Je důležité pochopit, že se nemusíme srovnávat s ostatními lidmi.

 Každý člověk žije svůj život podle svých zkušeností a zdrojů, takže je nespravedlivé srovnávat.

 Někdy, když známe někoho, kdo prošel strašnou zkušeností, můžeme své vlastní negativní zážitky bagatelizovat a myslet si, že ve srovnání s nimi nemají význam. Můžeme dojít k přesvědčení, že bychom se neměli cítit špatně kvůli určitým věcem, pokud existují jiní lidé, kteří procházejí závažnějšími situacemi.

 Je však důležité, abychom si své vlastní trauma potvrdili bez ohledu na to, jak je srovnatelné s traumatem někoho jiného. Pokud ovlivnilo náš život a zranilo nás, je naše zkušenost platná.

 Přijetí platnosti našeho traumatu nám umožní se jím zabývat, pochopit ho a naučit se kolem něj růst.

 Proto bychom neměli své vlastní negativní zkušenosti bagatelizovat, ale naopak je přijmout a postavit se jim čelem, abychom je překonali.

5. Nesoustřeďte se příliš na negativní emoce, ale neignorujte je.

Rčení "předstírej, dokud se ti to nepodaří" slyšel někdy v životě každý z nás.

 Bylo nám vštěpováno, že pokud se cítíme smutní nebo rozrušení, měli bychom předstírat, že tento pocit neexistuje, dokud zázračně nezmizí.

 Naučili nás, že přijmout emoce místo toho, abychom je ignorovali, je špatné.

 Pokud si nedovolíme cítit to, co cítíme, ať už je to dobré, nebo špatné, připravujeme se o možnost pochopit danou emoci a to, co nás k tomu vedlo.

Emoce přicházejí a odcházejí jako vlny.

 Pokud si dovolíme nechat se jimi zaplavit, když vlna vrcholí, budeme mít sílu pokračovat, když odliv odezní.

 Na druhou stranu, pokud budeme proti proudu emocí bojovat, zůstaneme bez síly jít dál, jakmile bouře pomine.

 Neměli bychom trávit příliš mnoho času přemýšlením o těchto negativních emocích, ale neměli bychom je ani ignorovat nebo s nimi bojovat.

 Pokud si dovolíme žít v emocích, když nás zaplavují, budeme schopni je zpracovat a překonat.

6. Klíčem k úspěšným výsledkům v terapii je naše úsilí.

 Stejně jako v jiných oblastech života, i v terapii závisí pokrok a přínos přímo na tom, s jakým nasazením a odhodláním se jí věnujeme.

Nestačí jen chodit na sezení, vyprávět terapeutovi své zážitky, poslouchat jeho rady a pak na vše do další schůzky zapomenout.

 Bylo by to jako chodit do školy, sedět ve třídě, poslouchat učitele, ale nedělat si poznámky ani se neučit, a pak doufat, že u zkoušky dostaneme dobré známky.

 Pokud budeme zdravé strategie a dovednosti, které nám terapeut pomáhá rozvíjet, důsledně praktikovat v každodenním životě, budou pozitivní výsledky mnohem větší než pasivní účast na terapii.

7. Pravá láska je bezpodmínečná, ale vztahy musí být postaveny na základech důvěry a hranic.

Je těžké pochopit, že láska a vztah nejsou totéž.

 Jako lidé máme tendenci spojovat lásku se vztahy, ať už s partnerem, rodinou nebo blízkými přáteli.

 Avšak přestože musíme lidi ve svém životě bezpodmínečně milovat, musíme mít hranice a respektovat osobní prostor toho druhého, aby byl vztah zdravý.

 Skutečná láska by měla být bezpodmínečná, nicméně vztahy jsou jiné.

 Aby byly zdravé, musí být založeny na vzájemné důvěře a hranicích, na kterých se obě strany musí dohodnout a respektovat je.

 Pokud jedna osoba ve vašem vztahu nerespektuje hranice, můžete ji i nadále milovat, ale někdy je nutné se od ní držet dál, aby nedošlo k poškození citového zdraví obou zúčastněných stran.

8. Proces truchlení se neřídí jasnou a definovanou časovou osou.

 Lidský mozek je nástroj určený k pochopení a zpracování informací. Hledáme vzorce a posloupnosti, ale lidské emoce těmto logikám vždy neodpovídají.

 Proto se v mnoha případech logika a emoce střetávají.

Když zažíváme nepříjemné pocity, hledáme termín, jak je překonat.

 Smutek však takto nefunguje.

 V procesu truchlení se může stát, že právě ve chvíli, kdy jsme si mysleli, že jdeme kupředu, přijdou dny nebo dokonce měsíce, kdy máme pocit, že jdeme zpět. To není regrese, ale jen smutek, který si jde svým nepředvídatelným směrem.

 Čím více se mu snažíme porozumět, tím je složitější.

 Proto to nejlepší, co můžeme udělat, je nechat se emocemi unášet s vědomím, že nakonec skončí, i když v určitém okamžiku cítíme, že jsou důležitou součástí nás samých.

 Jak procházíme procesem truchlení, začínáme vnímat malé okamžiky klidu, které nám umožňují dýchat.

 Pak se ale emoce vrátí.

 Právě v těchto chvílích úlevy je tedy nejdůležitější připomenout si, že jednoho dne se budeme opět cítit dobře.

Přihlaste se k odběru bezplatného týdenního horoskopu

Beran Blíženců Býk Kozoroh Lva Panna Rak Ryby Štír Střelce Vah Vodnář