Vítejte v horoskopu společnosti ALEGSA

click

8 lekcí, které mi změnily život a které jsem se naučila při terapii

Zde je shrnutí toho, co jsem se naučil při psychologické terapii a co vám pomůže ve vašem životě.... , 2020-05-24







1. Je rozdíl mezi hranicemi a zdmi.
Hranice jsou zdravou a nezbytnou součástí života. Mají dát ostatním vodítko, jaké chování nám nevadí a jaké ne.

Nastavení hranic nás v životě učiní šťastnějšími a naše vztahy budou plnohodnotnější. Zpočátku je to děsivé, protože se můžeme ptát, jestli se na nás
osoba, které jsme stanovili hranice, bude zlobit nebo nás zraní. Lidé, kteří nás upřímně podporují, pochopí, z čeho vycházíme, a budou respektovat hranice, které jsme si stanovili.

Lidé, kteří mohou do našeho života
vnášet toxické látky, se v nás budou snažit vyvolat pocit viny za to, že jsme si stanovili a prosadili hranice. Hranice jsou vytvořeny tak, aby propouštěly dobré věci dovnitř a zadržovaly ty špatné.

Zdi se staví jako reakce na trauma. Když stavíme zdi, děláme to s úmyslem chránit se před opětovným prožitím traumatu, ale nakonec nám to ubližuje.

Zdi drží všechny a všechno ostatní venku. Také nás drží uvnitř. Zabraňují růstu a zpracování. Jakmile je trauma zpracováno, je snazší se s ním vyrovnat. Stavění zdi kolem traumatického zážitku nedává čas a prostor potřebný k vyrovnání se s emocemi, které tento zážitek vyvolal. Čím déle zeď zůstává, tím těžší je ji zbourat.

2. Zranitelnost není slabost.
Zranitelnost je děsivá, protože znamená, že se otevíráme něčemu, co by nám mohlo ublížit. Pokud odmítáme být zranitelní ze strachu z toho, co by se mohlo pokazit, bráníme si také v tom, abychom si mohli užít hlubších vztahů a zážitků.

Když jsme zranitelní, náš život obohacují nejen vztahy, které díky zranitelnosti vzkvétají, ale také vědomí, že jsme dost silní na to, abychom si zranitelnost dovolili.

I když zranitelnost vede k bolesti, často z ní lze něco získat nebo se z ní poučit. Bez toho, abychom se otevřeli, nikdy nerosteme a neučíme se.

Když popíráme zranitelnost, okrádáme tím i lidi, kteří nás milují, o možnost nás podpořit. Když odmítneme lidem umožnit, aby se k nám přiblížili, když prožíváme velké pocity, v podstatě jim tím říkáme, že jim
nedůvěřujeme natolik, aby s našimi pocity nakládali opatrně.

Je v pořádku cítit cokoli, co cítíme, a je v pořádku vyjádřit tyto pocity lidem, kterým důvěřujeme a kteří nás mají rádi.

3. Nemůžeme milovat lidi, aby milovali sami sebe.
Je velmi těžké, když v lidech vidíme jejich potenciál a všechny jejich dobré vlastnosti, ale oni je v sobě nevidí. Možná bychom si přáli, aby se lidé, které milujeme, viděli našima očima, protože pak by poznali, jak jsou cenní a hodní lásky.

Někdy se zdá, že když budeme lidi dostatečně milovat, naučí se stejným způsobem milovat i oni sami sebe. Bohužel je to velmi vzácné.

Když člověk uvízne v destruktivním myšlení, žádná vnější láska ho z něj nedostane. Jediný způsob, jak se lidé mohou naučit mít rádi sami sebe, je překonat traumata a lži, které je přesvědčily o jejich nehodnosti. Teprve když se k těmto věcem postaví čelem, najdou k sobě vnitřní lásku. A dokud tuto sebelásku neobjevíte, nebude pro vás možné uvěřit, že by vás někdo jiný mohl milovat bez postranních úmyslů.

4. Bez ohledu na to, jak se naše trauma srovnává s traumaty jiných lidí, je to všechno
platnéPrvní lekcí je, že se nemusíme srovnávat s jinými lidmi. Nikdy to neděláme. Každý objevuje život, jak nejlépe umí. Je nespravedlivé srovnávat lidi a situace, když každý z nás pracuje s jiným zázemím a nástroji.

Když někdy slyšíme o někom, kdo prošel strašnou zkušeností, může se nám zdát, že naše vlastní negativní zkušenosti jsou v porovnání s tím banální. Možná si myslíme, že bychom si
neměli stěžovat na věci, které nám ublížily, když tolik jiných lidí trpí v takové míře.

Nezáleží na tom, jak se naše trauma srovnává s traumatem někoho jiného. Pokud nám ublížila, pokud stále ovlivňuje náš život, je důležitá a platná.

Když uznáme platnost svého traumatu, dáme si prostor, abychom se jím mohli zabývat, pochopit ho a naučit se s ním růst.

5. Nesoustřeďujte se příliš na špatné pocity, ale ani je neignorujte.
"Předstírej, dokud se ti to nepodaří" slyšel někdy v životě každý z nás. Jsme vedeni k tomu, že pokud jsme nešťastní nebo rozrušení, měli bychom předstírat, že tento pocit neexistuje, dokud zázračně
nezmizí. Jsme vedeni k přesvědčení, že opřít se do pocitů, místo abychom je ignorovali, je špatné.

Pokud si nedovolíme cítit cokoli, co cítíme, ať už je to dobré nebo špatné, připravujeme se o možnost pochopit emoce a to, co nás k nim
 vedlo.

Emoce často přicházejí ve vlnách. Pokud se jimi necháme omývat, když se vlna zvedne, budeme připraveni plavat dál, až vlna opadne. Naopak, pokud budeme s přívalem emocí bojovat, budeme příliš vyčerpaní na to, abychom pokračovali v plavání, až se vynoříme na druhé straně.

Neměli bychom o těchto pocitech přemýšlet nezdravě dlouho, ale neměli bychom je ani ignorovat nebo s nimi bojovat. Pokud si dovolíme pobývat v pocitech, když nás přemáhají, budeme schopni je zpracovat a přenést se přes ně.

6. Výsledky, kterých dosáhneme, jsou založeny na práci, kterou do toho vložíme.
Stejně jako u mnoha jiných věcí v životě jsou výsledky terapie přímo úměrné vynaložené
 práci. Nestačí přijít na sezení, říct terapeutům, co se děje, poslechnout si, co nám chtějí říct, a pak jít domů a nemyslet na to až do dalšího sezení. To je jako chodit do školy, sedět ve třídě, poslouchat učitele, ale nedělat si poznámky ani se neučit, a pak doufat, že se vám povede test.

Pokud budeme aktivně praktikovat zdravé strategie zvládání a dovednosti, které nám pomáhají rozvíjet naši terapeuti, v každodenním životě, pozitivní výsledky budou exponenciálně větší, než když se jich budeme účastnit pasivně.


7. Láska je bezpodmínečná, vztahy nikoli.
Tohle je těžký oříšek. Jako lidé si lásku spojujeme se vztahy. Nejen romantická láska, ale i hluboká náklonnost, kterou cítíme k rodině a přátelům. Láska k lidem v našem životě může být bezpodmínečná, ale nemusíme udržovat vztahy, které jsou nezdravé.

Láska, opravdová láska, by měla být neomezená.

Vztahy by neměly být neomezené; měly by být postaveny na základech důvěry a hranic. Když lidé, ke kterým máme vztah, nejsou schopni nebo ochotni respektovat naše hranice a podmínky, můžeme je stále milovat, ale můžeme tak činit zpovzdálí.

8. Truchlení není lineární proces s jasným začátkem a koncem.
Lidský mozek se snaží porozumět. Hledáme vzory a procesy. Lidské emoce se ne vždy řídí vzorci a procesy. Proto spolu logika a emoce často bojují.

Když zažíváme nepříjemné pocity, můžeme chtít znát časový plán, kdy můžeme očekávat jejich konec.

Bolest takto nefunguje.

Právě když si myslíme, že se zotavujeme, mohou přijít dny nebo měsíce, kdy máme pocit, že jsme se v procesu truchlení vrátili zpět. Nejde o regresi, ale o smutek, který má svůj nepředvídatelný průběh. Čím víc se snažíme pochopit jeho smysl, tím víc se nám zdá, že je zvrácený. Stejně jako u jiných pocitů je nejlepší nechat se prostě zaplavit vlnami s vědomím, že to skončí, i když máme pocit, že bolest a smutek budou navždy naší niternou součástí.
Jak
procházíme procesem truchlení, můžeme si začít všímat malých okamžiků úlevy, kdy máme pocit, že se můžeme znovu nadechnout. Pak nás vlny opět zaplaví. V těchto krátkých chvílích úlevy je důležité si připomenout, že jednoho dne se budeme opět cítit dobře.









Já jsem Alegsa

Již více než 20 let se profesionálně věnuji psaní horoskopů a svépomocných článků.



Související štítky