Když jsem slyšel, že se chystá pokračování 'Jokera', pomyslel jsem si: "Skvělé! Více šílenství!" Ale při sledování 'Joker: Folie à Deux' mi zůstala tvář jako meme zklamání.
Jak se film, který byl kulturním fenoménem, může stát takovým, řekněme, kamikaze představením? Tady není hrdina, ani smích, a tím méně smysl. Joaquin Phoenix a Lady Gaga se vrhají do propasti, ale je něco, co by je mohlo zachránit?
Ve 'Jokerovi' se Todd Phillips podařilo nás vtáhnout do mučené mysli Arthura Flecka, klauna, který snil o tom, že se stane komikem ve společnosti, která ho ignorovala.
Film rezonoval v napjatém sociálním kontextu. Realita se propletla s fikcí takovým způsobem, že mnozí z nás si říkali: "Tohle by mohlo být odrazem našeho vlastního šílenství." Ale co se stalo tady?
Musical, který vyzývá logiku
De entrada, koncept muzikálu založeného na univerzu 'Jokera' mě nechal škrábat se na hlavě. Muzikál? Opravdu! Co přijde dál? 'Joker: Muzikál'? Představa vidět Phoenixe v muzikálovém čísle je jako si představit rybu létající. Premisa 'Folie à Deux' naznačuje spojení mezi dvěma šílenstvími, ale to, co skutečně cítím, je, že postavy zůstávají v jakémsi emocionálním limbu.
Muzikálová čísla se snaží nabídnout únik z tvrdé reality života ve vězení, ale místo toho, aby byla útěchou, se stávají mučením. Cítil se tak někdo jiný? Nebo jsem byl jen já? Chemie mezi Phoenixem a Gadou je tak neexistující, že to vypadá, jako by oba byli na různých planetách.
Vypočítaná katastrofa
Film působí jako neúspěšný experiment. Je to kritika Hollywoodu? Výkřik po tvůrčí svobodě? Nebo, co je ještě horší, opravdu si někdo myslel, že tohle bude fungovat? Hudební, soudní a milostné prvky do sebe nezapadají v skládačce, která je už sama o sobě zmatená. Vše, co zářilo v prvním díle, se zdá zde rozplývat v moři přetvářky.
Jestli byl 'Joker' cestou do šílenství, 'Folie à Deux' působí jako bezcílná procházka. Halucinogenní atmosféra, která nás dříve držela přilepené k obrazovce, se mění v nespočet karikatur, které se marně snaží upoutat naši pozornost.
Opakování hereckých výkonů Phoenixe působí jako nekonečné echo a, upřímně, unavuje. Kolikrát ještě můžeme vidět muže křičet svůj bolest?
Agonizující finále
Závěr tohoto filmu působí jako povzdech vyčerpání. Není tu žádná vykoupení, žádný smysl, jen obětní akt, který na konci dne působí prázdně. Pokud někdy existoval záměr udělat něco odvážného a provokativního, ztratil se v chaosu narativu, který neví, kam směřuje.
'Joker: Folie à Deux' je zkušenost, která vás nechává přemýšlet: je to opravdu to, co jsme chtěli? Odpověď je hlasité "ne". Možná jsme měli nechat Arthura Flecka ve jeho světě, kde jeho šílenství a osamělost rezonovaly s námi všemi.
V závěru tato sekvence vypadá spíše jako neúspěšné cvičení sebereflexe než oslava jejího předchůdce. Takže, měli bychom se raději držet prvního a na tohle zapomenout? Já říkám, že ano!