Obsah
- Kniha, která „vyprávěla“ o potopení dříve než potopení
- Titán vs Titanic: podobnosti, které mrazí 🧊🚢
- Předpověď nebo dobrý námořnický instinkt?
- Vizionář, jeho další tušení a náhody, které nutí k zamyšlení
Sledujte mě na Pinterestu!
Kniha, která „vyprávěla“ o potopení dříve než potopení
Námořník s ostrým perem napsal v roce 1898 příběh, který zněl jako krutý žert osudu. Morgan Robertson, zkušený v námořní dopravě od patnácti let, pojmenoval svůj krátký román s hořkým humorem:
Futility, or the Wreck of the Titan. Marnost, nic menšího. A ano, domyslíš si zbytek.
Děj: obrovský transatlantik, Titán, narazí na ledovec v Severním Atlantiku a potopí se. Tma jako v pytli, voda jako břitva, nedostatek záchranných člunů. Když vyšel, kniha téměř nepozorovaně prošla knihkupectvími. O několik let později, 14.-15. dubna 1912, Titanic zopakoval scénář v reálném životě. Tehdy někdo vykřikl: počkej, to už jsem četl. Bum, nové vydání a posmrtná sláva pro Robertsona 📚
Autor neimprovizoval. Narodil se v Oswegu ve státě New York v roce 1861, syn kapitána Velkých jezer. Plul více než dvě desetiletí, dosáhl pozice prvního důstojníka, pak studoval klenotnictví na Cooper Union, poškodil si zrak diamanty a chemikáliemi a obrátil se k psaní. Publikoval v McClure’s a Saturday Evening Post. Nebyl salónní génius, ale moře viděl očima radaru.
Titán vs Titanic: podobnosti, které mrazí 🧊🚢
Obvykle nedůvěřuji „dokonalým proroctvím“. Ale tady náhody neptají o svolení, bouchají do stolu. Podívej se:
- Oba kolosy byly prezentovány jako téměř nepotopitelné. Pýcha na plné obrátky.
- Oba pluly rychle na své první plavbě. Špatný čas pro spěch.
- Náraz na ledovec v Severním Atlantiku, poblíž Newfoundlandu, v dubnu.
- Tři lodní šrouby, dva stěžně a čtyři komíny. Na Titanicu byl jeden jen na ozdobu. Čistý marketing.
- Obrovská kapacita, obscénní luxus a… málo záchranných člunů.
- Krutá čísla: v románu cestuje asi 3000 lidí a přežije 13. Na Titanicu bylo 2224 lidí a zachránilo se 706.
Přesnost nevzešla z křišťálové koule. Vznikla z absurdních tehdejších předpisů: pravidla počítala čluny podle tonáže, ne podle počtu osob na palubě. Výsledek byl předvídatelný. Robertson to zažil, napsal o tom a bohužel realita to zopakovala.
Fakt, který mě pronásleduje: oba mořští obři jeli naplno ve vodách s hlášeným ledem. Ego také dělá trup křupavý.
Přečti si tento další článek: Příběh nejsmrtelnější přírodní katastrofy v historii
Předpověď nebo dobrý námořnický instinkt?
Nabízím ti poctivou hru: vyjměte slovo „proroctví“ a nahraďte ho „diagnózou“. Robertson znal Severní Atlantik, ledové koridory a psychologii lodních společností soupeřících o rychlost a luxus. Když zkombinuješ tyto proměnné, katastrofa přestává být magií a je to špatně vyřešená rovnice.
I tak mráz nepolevuje. Po Titanicu svět reagoval pozdě, ale reagoval. Vznikla pravidla, která platí dodnes:
- Dohoda SOLAS z roku 1914: dostatek člunů pro všechny, cvičení, nouzové osvětlení.
- Nepřetržitá radiová služba 24 hodin denně. Titanic měl vyčerpané telegrafisty a obchodní priority.
- International Ice Patrol: přísný dohled nad ledem téměř posedlý.
Dotkl jsem se těch duchů v plovoucím muzeu. Nastoupil jsem na Queen Mary v Long Beach a zíral na vodotěsné přepážky. Myslel jsem na kovové cvaknutí zavírajícího se uzávěru. Myslel jsem na slovo „nepotopitelný“ a jak voda nezná slogany. Odešel jsem s pocitem, že inženýrství zachraňuje, ale pýcha tlačí.
Vizionář, jeho další tušení a náhody, které nutí k zamyšlení
Robertson pokračoval v psaní a zkoušel vynálezy. V roce 1905 vydal
The Submarine Destroyer, kde použil funkční periskop. Pokusil se o patentování. Už existovaly předchozí modely, ale on upravil design a zaregistroval varianty. Měl zapnutý vnitřní radar.
V roce 1914 rozšířil svou knihu o Titánovi a přidal další povídku,
Beyond the Spectrum. Tam si představoval konflikt mezi Japonskem a Spojenými státy s překvapivým útokem, letectvem v neděli a trasami na Havaj a Filipíny. Pearl Harbor se stal v roce 1941. To stojí za dlouhé ticho.
Závěr přináší silný obraz. V roce 1915 našli Robertsona mrtvého v hotelu v Atlantic City. Otevřená okna. Směřující k moři. Bylo mu 53 let. Podstupoval léčbu sloučeninami rtuti na štítnou žlázu a bolest. Oficiálně srdce řeklo dost. Poetické a brutální.
A než se rozloučíme, další literární narážka na temnotu:
- Edgar Allan Poe napsal v roce 1838 román o trosečnících, kteří snědli lodního pomocníka jménem Richard Parker.
- V roce 1884 skutečné potopení skončilo kanibalismem. Obětí byl… Richard Parker.
- Kdyby realita četla, podtrhla by to.
Také je pravda, že rivalita počátku 20. století hnala lodě k soupeření jako gladiátory: Cunard uvedl Mauretanii a Lusitanii, druhou torpédovali v roce 1915; White Star odpověděl Olympicem, Titanicem a Britannicem, který vybuchl na mině během Velké války. Když moře rozhoduje, skóre se plní kříži.
Takže prorok nebo novinář budoucnosti? Já zůstávám u této myšlenky: Robertson neuhádl osud Titanicu, poznal ho dříve než nastal. Když znáš led, cítíš marnivost a vidíš kolosa běžet ve tmě, nepotřebuješ magii. Potřebuješ odvahu to napsat a aby tě někdo načas četl 🛟
Chceš víc? Najdi si vydání Futility. Čti ji večer. A řekni mi, jestli neslyšíš mezi řádky skřípění trupu prosícího někoho konečně zpomalit.
Přihlaste se k odběru bezplatného týdenního horoskopu
Beran Blíženců Býk Kozoroh Lva Panna Rak Ryby Štír Střelce Vah Vodnář