Říká se, že když odpustíte a nezapomenete, budete žít šťastnější život.
A do jisté míry je to pravda.
Když odpustíme, vzduch kolem nás se stane lehčím a méně dusným.
Je to jako hrom, který setřese letní vedro, aby nebe mohlo ochladit zemi.
Cítíme se osvobozeni, zbaveni drtivé tíhy lží, bolesti, falešných slov a těžkých srdcí.
Osobně jsem se tímto tvrzením řídil, když jsem vyrůstal.
Často jsem jako dítě dočasně zahnal chvíle hněvu typickými dětskými rozptýleními. Odpustil jsem těm, kteří mi o přestávce vzali poslední sušenku nebo mi bez mého svolení opsali domácí úkol, a dokonce jsem nechal být, když mě tahali za vlasy, abych neztlumil televizi.
Tuto mentalitu jsem si instinktivně udržovala, protože jsem věděla, že nejlepší způsob, jak jít dál, je odpustit, ale nikdy úplně nezapomenout.
Přestože si tyto vzpomínky stále pamatuji, jako by to bylo včera, i když byly v té době traumatizující, mají podivuhodnou schopnost vyvolat ve mně pocit spokojenosti.
Utvářely mě a jsou součástí toho, kým jsem.
Odpouštět a nezapomínat je ten pravý způsob, jak nechat věci odejít.
Zde je seznam pěti důvodů, proč procházet životem s odpuštěním, ale nikdy nezapomenout.
Nakonec jsme všichni nedokonalé duše a uznání těchto nedokonalostí dělá život mnohem dokonalejším.
Je velmi pravděpodobné, že když jste vyrůstali, slyšeli jste známé rčení: "Z chyb se člověk učí".
Tato obecná myšlenka říká, že když uděláte chybu, převezmete za ni odpovědnost, vyrovnáte se s následky a nakonec se z ní poučíte, abyste se v budoucnu zaměřili na to, abyste stejnou chybu už neudělali.
Všichni v životě děláme chyby, a proto jsme schopni se rozvíjet.
Chyby, jako je podvádění při vědeckém testu, pomlouvání někoho za jeho zády nebo prostě to, že se neodvážíme přijmout výzvu, které později litujeme, bychom si měli po vyvození nezbytných důsledků odpustit a ne na ně úplně zapomenout.
Vrácené do hlubin naší paměti se vzpomínky objevují, když je nejvíce potřebujeme, a slouží jako ochranný strážce ve stínu, abychom neupadli do podobných negativních vzorců.
Život má pro každého z nás plán, i když je někdy těžké tomu uvěřit.
Každý den nám přináší své výzvy, ale nakonec, když se usadí prach a slunce jde spát, zjistíme, že jsme našli cestu domů.
I když se okolnosti zdají být obtížné, jsem pevně přesvědčen, že vše, co se nám děje, má svůj důvod.
Zlomilo se vám někdy srdce? Možná to bylo nutné, abyste se naučili něco cenného.
Dostali jste výpověď? Možná to povede k lepší příležitosti v budoucnosti.
Každá část dne nás přivádí o kousek blíž k tomu, kde potřebujeme být, i když je někdy cesta plná překážek a zdá se, že je přítomna tma.
Voda se však nakonec rozčeří a světlo nezhasne.
Proto si užívejte nerovnosti na cestě, smějte se zádrhelům, které jako by vás nechtěly nechat na pokoji, a nebojte se nečekaných zvratů, které nám život přináší, dokonce i těch, které nás rozpláčou.
Až se jednoho dne ohlédnete zpět, bude vám to všechno dávat smysl.
A prvním krokem k pochopení toho všeho je přijmout fakt, že nemůžeme ovlivnit vše, co se nám děje, a že se někdy musíme prostě vzdát.
Mysl je velmi výkonný orgán, který uchovává dobré i špatné, obtížné nebo traumatické vzpomínky.
Někdy nás tyto vzpomínky mohou pronásledovat celé roky a zdá se, že není cesty, jak jim uniknout.
Například trapný okamžik, jako když jste se snažili běžet rychleji než na běžícím pásu a skončili jste bolestivým pádem na koberci, se vás může držet navždy.
Tyto vzpomínky však nelze donutit, aby zmizely.
Nemůžete předstírat, že jste zapomněli na něco, co pro vás mělo takový význam, že si to musíte odpustit.
Důležitým krokem k tomu, abyste tyto vzpomínky přijali a mohli jít dál, je naučit se na ně dívat s úsměvem.
Pokud však něco stojí za odpuštění, pak je důležité, aby to zůstalo součástí vašeho života a bylo nějakým způsobem cenné, abyste to neopustili.
Můj snoubenec mi jednou řekl větu, která mi pomohla překonat obavy z návratu k sobě.
Po více než roce utrpení z rozpadu našeho vztahu jsem se konečně cítila opět celistvá a připravená čelit světu.
Oba jsme dostudovali, našli si práci ve stejném městě a nastěhovali se do stejného bytového komplexu.
Přestože jsme se k sobě chovali jako přátelé, neustále jsem bojovala se svými city.
Jednou v noci, když jsem se tvářila poraženě a seděla na kraji jeho postele, řekl něco, co mi zasáhlo srdce: "Někdy se musíš vrátit, abys mohla jít dál.
Jeho slova mě přiměla zamyslet se nad odpuštěním, které zahrnuje vyrovnání se s minulostí, aby se člověk mohl v životě posunout dál s novou perspektivou.
Nemůžete se něčeho vzdát, dokud to nepřijmete jako součást své podstaty a nakonec neodpustíte.
Je nutné čelit strachu a poučit se z minulých zkušeností, abychom se mohli posunout vpřed a lidsky růst.
Odpuštění je obtížná cesta, ale jakmile jí dosáhnete, dává vám možnost se emocionálně osvobodit a posunout se k novým životním výzvám a příležitostem.
I když vás to stále bolí, i když je zřejmé, že za to nemůžete, převzít iniciativu a omluvit se je vždy obdivuhodné.
Proto když se vám někdo omluví, neváhejte - odpusťte mu.
Odpustit někomu znamená uznat, že všichni jsme lidé a děláme chyby.
Všichni v sobě nosíme výčitky a lítost, tak proč neudělat sobě i viníkovi laskavost a trochu mu odlehčit? Hněv a pocit viny ovlivňují pouze vás.
Odpuštění neznamená, že se necháte snadno přesvědčit, ale že se posunete dál a stanete se větším člověkem, nyní s větší moudrostí v ruce.
Přihlaste se k odběru bezplatného týdenního horoskopu
Beran Blíženců Býk Kozoroh Lva Panna Rak Ryby Štír Střelce Vah Vodnář
Získejte každý týden ve svém e -mailu horoskop a naše nové články o lásce, rodině, práci, snech a dalších zprávách. Neposíláme spam.